Aktuálně

Houpat veřejnost pan Šebelka může, ale točit na kolotoči ne.

Pá 19.února 2016

Pan Šebelka se ve svém článku „Koho to já idiot volil“ na serveru nasliberec dotkl mojí osoby ne zrovna korektním způsobem. Konkrétně si zafabuloval ve dvou případech, které pokládám za správné uvést na pravou míru.

První je už otřepaná hloupá písnička o mém jmenování do funkce ředitele střední školy. Už před lety se v novinách pan Šebelka, poté, co zjistil, že škola pod mým vedením funguje normálně, zařekl, že se k této věci nebude dál vyjadřovat. Jak tedy nahlížet na takového mravokárce jiných, který porušuje svá vlastní předsevzetí? Já nevím nic o tom, že bych se nemohl přihlásit do konkursu na ředitele za podmínek stanovených zákonem. Podmínky jsem splňoval a platí-li rovné podmínky pro všechny, pak tady problém není. Podle mých informací jsem měl obdržet nejvyšší hodnocení od všech sedmi členů komise, včetně těch ze školy, kam jsem měl teprve přijít. Koho tedy tak asi měla tehdejší rada kraje jmenovat? Další rada kraje, v níž mimochodem neseděl žádný sociální demokrat, si okolnosti mého jmenování prověřovala a nakonec mi vydala potvrzení o správnosti celého postupu. Takže nyní mám vlastně jmenování dvě. Podstatná je ovšem i jiná věc, a to jak škola funguje. Česká školní inspekce ani kontrola krajského úřadu žádná pochybení nezjistila, pedagogický sbor je stabilizovaný a spolu s kolegy se snažíme neustále zlepšovat podmínky pro vzdělávání. Světe div se, úplně normálně spolupracujeme s mým zástupcem, který byl v konkursu mým protikandidátem. Velmi dobře vycházíme i s mým předchůdcem ve funkci. Kde je tedy problém? Nikde, to jen pan Šebelka a jemu podobní si prostě nedokáží představit, že věci se dějí podle zákonných norem. Říká se tomu předpojatost. Nebo že by podle sebe (rozuměj jak by to udělal on), soudil mne? Přihlouplé jsou také narážky na to, že pozice ředitele školy je nějakou trafikou. Je potřeba se zeptat bývalých nebo současných ředitelů, zda by tu pozici s obrovskou mírou odpovědnosti nazývali podobně nevhodným pejorativem. Asi ne. Ale ne poprvé se setkávám s názorem některých lidí, že to, čemu nerozumí, to prostě pohaní nebo alespoň plivnou jedovatou slinu.

Druhou věcí je moje spojování s tak zvaným deníčkem Roberta Duška. Pan Šebelka zde přebírá absurdní optiku Haškova Švejka, který říká: „To je syn toho probodnutýho, to bude taky pěknej lump.“ Pokud chce pan Šebelka nějak kultivovaně komentovat politiku, a když už mu imponují nonšalantní politici, měl by se pokusit sám oprostit se od pavlačových či hospodských názorů a od textů, kde přání je otcem myšlenky. To, že se nějaké jméno objeví v něčích poznámkách, přeci nemusí vůbec nic znamenat. A taky neznamená. Nikdo nemůže být zodpovědný za poznámky jiných, i kdyby byly sebebláznivější. Vždyť jsou i jiné „deníčky“, v nichž zase figurují jiní lidé, z jiných politických stran a s nesrovnatelně jasnějšími informacemi. Nic to však nedokazuje. Jenže značně selektivnímu myšlení pana Šebelky postačuje k odsouzení vybrané (zřejmě nepřátelské) osoby nebo skupiny lidí jen Bůh, pro ateisty neexistující, a JUDr. Bradáčová. Co takhle nezávislé soudy, ty už nepotřebuje? Jejich marginalizace, především v totalitních režimech se společnosti nikdy nevyplatila, to by měl sečtělý pan redaktor vědět. Když už mne ale zatáhl jako domnělého aktéra kauzy, v níž je Robert Dušek obviněn spolu s dalšímilidmi, která se týká tří akcí spolufinancovaných v minulosti z regionálního operačního programu a o níž já celkem nic nevím, pak mu upřesňuji, že jsem byl pozván, abych vypovídal jako svědek.A jistě jsem nebyl sám. De facto se zmiňovaný redaktor snaží veřejnosti podsunout myšlenku, že například svědek nehody je do jejího zavinění beztak nějak zapleten. Pardon, ale tahle konstrukce je fakt víc, než přitažená za vlasy. A možná by před napsáním zjevných nepravd stačilo málo. Třeba zajít za mnou, zjistit, že jsem zázračně nezbohatl, že se nepotřebuji předvádět v drahých autech, že si nežiju nijak nad poměry, že se mimo práce věnuji třeba také lyžařskému funkcionaření, že chodím značit turistické trasy, že si hodně vystačím se svojí knihovnou a občasným sportováním.

Co nemohu pochopit. Pan Šebelka v některých svých článcích uvádí, že toho poměrně dost zcestoval. Současně byl a je novinářem, čili jakýmsi hlídacím psem demokracie. Mohl si tedy všimnout, že západní demokracie jsou postaveny na rovném dodržování práva. Ale pozor, práva pro všechny. Novináři tam jsou povětšinou velmi citliví na průběh trestních řízení, tedy v tom smyslu, zda jsou dodržována všechna práva obviněných a žalovaných, a zda je řízení vedeno spravedlivě. U nás to tak nebývá a pouhé obvinění někoho postačuje k jeho veřejnému odsouzení.A možná i to je důvod, proč je česká společnost tak rozkacená. Nezřídka leckterý novinář získá výpovědi stíhaných a svědků, dost možná trestným činem, aby je mohl použít v politickém soupeření. To je v pořádku? Tedy nikoliv filosofie a programy, ale nikdy nekončící špína a až příliš často nepodložená obviňování nás mají dovést ke kultivované společnosti? To snad ne. Například se do novin dostala i moje svědecká výpověď. Možná to v tomto případě není tak závažné a já jsem vůči pitomým výpadům dost imunní, ale jde o princip fungování. Mohou existovat kauzy, kde zveřejnění výpovědi svědka může ohrožovat na zdraví a životě. Protože se dál nechci k dotčeným tématům vyjadřovat, chtěl bych na závěr podotknout. Pane Šebelko, má-li se stav české společnosti zlepšovat, psaní výmyslů o jiných tomu nepomůže. Prosím, můžeme se v rámci politického soupeření trochu houpat, ale točit na kolotoči to už ne. Někdo by si totiž mohl myslet, jak jsem slyšel, že Vaše zášť k ČSSD a k jejím lidem pramení z toho, že Vám vedení ČSSD v Libereckém kraji nechtělo před volbami v roce 2008 platit poměrně velký honorář za pozitivní články. A jak jsem taky jednou slyšel, zhrzené milenky a zakomplexovaní staříčci jsou velmi mstivými.

Mgr. Radek Cikl