Aktuálně

Rozvoj v ČR může brzdit i nedostatek absolventů technických profesí

Po 7.dubna 2014

Jako bumerang se neustále vrací dlouho opomíjená, ale zásadní celospolečenská otázka – kdo bude v budoucnu vytvářet hmotné hodnoty naší země? Zaslouží si český průmysl konečně větší pozornost? A pokud ano, jakou úlohu by v tom měl hrát náš vzdělávací systém?

Jsme zemí s industriální tradicí a průmysl naši zemi po mnoho let živí a i nadále živit bude. Přesto se vyprazdňují odborné střední školy a průmyslovky. V praxi se nedostává kvalifikovaných techniků a řemeslníků a profesní organizace bijí již několik let marně na poplach. Současně se však zvyšuje počet všeobecně vzdělávaných osob, pro které na trhu práce není uplatnění.

Počet narozených dětí v Libereckém kraji a v celé České republice nebývale klesá od roku 1993. Zvýšení počtu narozených dětí mezi roky 2007 až 2010 znamená přitomjen přechodné zlepšení. Vzdělávací kapacity jsou proto na dlouhou dobu velmi předimenzované. Tragicky upadá kvalita vzdělávání obecně. A dochází navíc k potlačení zájmu o vzdělávání na průmyslových školách, patřících dříve mezi výběrové. S tímto stavem je zapotřebí něco udělat.

Profesní asociace přitom požadují od školství změnu k lepšímu. V otázce potřeby vysoké kvality absolventů technických škol jim dává za pravdu např. studie McKinsey & Company ze září 2010, v níž se uvádí, že kvůli špatnému základnímu a střednímu školství můžeme jako země tratit v roce 2050 na HDP až 11 %. To je nesmírně varující údaj.

Na serveru www.infoabsolvent.cz se můžeme dočíst, že v roce 2010 činil počet absolventů středních škol (bez nástaveb a VOŠ) 102 709. V roce 2013 to však bylo již jen 91 884, což činí 89,46 % stavu z roku 2010. Skupina, do níž spadají stavební průmyslovky, zaznamenala za stejné období pokles na 89,86 % absolventů a gymnázia pokles na 93,75 %. Z toho lze usuzovat, že podle Gausovy křivky rozložení osob se vzdělávacím potenciálem ve společnosti část žáků, kteří by dříve absolvovali průmyslovky, dalo přednost studiu všeobecných oborů.

Celkové prostředky krajů na provoz středních škol činí ročně cca 6,8 mld Kč. Tyto zdroje se rozdělují mezivíce než 1.200 škol. Kvůli přetrvávající nevyjasněnosti budoucí sítě škol odkládají politické reprezentace investice do jejich objektů a zařízení. To často právě stavebním průmyslovkám znemožňuje dostatečný rozvoj.

Krajské resorty školství mají většinou zájem strukturu, kvalitu i financování středních škol ve prospěch průmyslovek zlepšit. Cílem je úspora zbytečně utracených milionů korun za poloprázdné třídy, a současně zvýšení upadající kvality výuky. Jenže návrhy na ozdravění stavu jsou až příliš často řešeny polovičatě nebo nejsou řešeny vůbec. Přitom projekce vývoje počtu žáků středního vzdělávání v Libereckém kraji zahrnující čtyři ročníky ukazuje, kolik zbytečných kapacit budeme dlouhodobě udržovat, pokud někdo nenajde odvahu systém ozdravit.

O síti středních škol rozhodují především krajská zastupitelstva. Všechny strany napříč politickým spektrem se sice shodují v tom, že z hlediska demografického vývoje, ekonomiky i kvality výuky je reforma sítě škol žádoucí. Jakmile jde o oborovou proporcionalitu, už tak jednotné ale nejsou. Podpora technicky zaměřených škol pak rázem klesá, když do řešení problému optimalizace sítě škol vstupují emoce.

Rozvoj českého průmyslu včetně stavebnictví a tím i celé našíspolečnosti již nemusí brzdit jen nedostatek kapitálu, ale nedostatek dobře připravených různých inženýrů, projektantů a vysokoškolsky nebo středoškolsky vzdělaných techniků. Ministerstvo školství i krajské politické reprezentace by možná měly více slyšet hlas profesních průmyslových komor, asociací a svazů. A ti zastupitelé, kteří najdou odvahu problém ve prospěch technických škol řešit, by měli být veřejně podpořeni.            

Mgr. Radek Cikl